Nejstarší pověst Holovous

8. prosince 2010 v 13:23 |  Nejstarší pověst Holovous
      Tam, co dnes Holovousy i Chodovice leží, prostíral se dříve hustý a tmavý les, v němž se proháněla stáda divoké zvěře, v korunách staletých stromů hnízdili draví i zpěvní ptáci, a v jejich vykotlaných nitrech sídlily roje divokých včel. Jejich med byl cítit po celém lese.
      Najednou přitáhl s čeledí do krajiny mladý krásný muž, hebké bezvousé tváře. Vykácel kus lesa a vystavěl si zde pěkný hrádek, na němž žil spokojeně mnoho let. Protože neměl ženy ani dětí, jeho jedinou radostí byly květiny a stromy. Protože neměl vousy, dostalo se mu jména Holovous. Jezdil také někdy do cizích krajů, ale nejraději se zdržoval doma, chodil okolo hradu, mluvil se stromy a čistil je od mechů a lišejníků. Když našel někde planý ovocný strom, vytrhal od něj trávu, odhrabal starou hlínu a zasypal novou. Potom jej pohnojil, prořezal a zaléval medovou šťávou, které bylo dostatek. Díky tomu strom začal dávat výborné ovoce různých barev - červené, žluté i žíhané. Plody byly sladké a chutné jako med a voněly po muškátu. Ale hlavně byly údajně léčivé. Tak vznikly první "holovouské malináče".
      A jako přál stromům, miloval i svůj lid. Aby byl pán zabezpečen, vystavěli si jeho lidé kolem hradu domky, jež dostaly později název Holovousy. Poněvadž lidé jedli Holovousovo ovoce, zdraví jim přálo a smrt je nemohla dohonit.
Když se o tom, co se dělo v Holovousích, dozvěděl dávný Holovousův přítel jménem Chod, rozhodl se jej navštívit. Než aby se mu však Holovous mohl věnovat, ležel v posteli, neboť byl právě nemocný. Chod se proto rozhodl vydat se do blízkého lesa na lov, který byl jeho největším "koníčkem." Zašel však příliš hluboko do bažinaté části lesa, kde se setkal se statným divokým kancem. Postřelil ho, čímž zuřivé zvíře rozdráždil až do zběsilosti. To se na něj vrhlo, zarylo mu dlouhé kly hluboko do těla, že se hned zbarvily krví Chodovou a mrštělo jím několikráte o zem.
Na hradě se už svého hosta nemohli dočkat, a proto se vypravili ihned do lesa, aby jej vyhledali. Našli jej však rozdupaného a rozsápaného u nejhlubší bažiny. Holovous zaplakal nad svým přítelem Chodem a slavnostně ho pohřbil na místě, kde ho nalezli. Svým poddaným přikázal káceti stromy a vybíjet při tom všechnu divou zvěř, kterou potkají. U hrobu Chodova dal vystavěti kostelík a u něho domky pro kněze a kostelníka. Časem budovali si lidé kolem kostelíku domky, až vznikla celá ves a na paměť nešťastného přítele dostala jméno Chodovice.
     Umřel Holovous, zanikl jeho hrad, zapomnělo se na hrob Chodův, místo hradu byl vystavěn v Holovousích zámek, stará obydlí ustoupila novým, ale památka po šlechetném Holovousovi žije dosud ve výborném ovoci, široko daleko známém.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.