Valdštejnové z Valdštejna

8. prosince 2010 v 14:47 |  Majitelé holovouského panství

     Albrecht z Valdštejna se stal poručníkem nemocného Jindřicha Jiřího. Neučinil tak však z lítosti či dobré vůle. Byl zkrátka jen chamtivý po moci a majetku, jako každý z nás. 14. 6. 1621 se dal zapsat na statky a ostře protestoval proti jejich konfiskaci tak dlouho, až 2. 11. 1622 dosáhl císařského povolení odkoupit panství Smiřických. V rámci zvětšování panství přikoupil Ostroměř a část z ní připojil k statku Holovousy.
     V roce 1629, téměř po 35 letech, oddělil Albrecht z Valdštejna holovouské panství od hořického. Důvodem byla touha po získání statku Vrchlabí od Viléma Miřkovského ze Stropčic. Po jeho smrti r. 1628 bylo panství Vrchlabí připojeno k vévodství Valdštejnově. Holovousy, od nichž bylo odděleno městečko Mlázovice a ves a dvůr Bílsko, byly nabídnuty dědičce po Vilémovi, jakési Elišce Miřkovské ze Stropčic, která byla provdána za Otu Jindřicha Stoše z Kounic. Ta je přijala a tím pádem holovouské panství po velmi krátké době znovu mění majitele.
     Valdštejnové jsou českým panským rodem, pocházejícím z velkého rodu Markvarticů. Zdeněk z Valdštejna patří rozhodně mezi nejznámější z rodu, protože vystavěl ve 2. pololetí 13. století u Turnova legendární hrad Valdštejn. Valdštejnové se časem tak "rozmnožili", že jejich rod se začal členit podle hlavních sídel na 12 větví - lomnickou, štěpanickou, brtnickou, skalskou, újezdskou, hostinskou, poličanskou, miletínskou, hradišťskou, dobrovickou, heřmanickou a duchcovskou. Nejznámějším představitelem rodu byl jednoznačně Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský, hlohovský, zaháňský a melklenburský, jenž pocházel z heřmanické větve rodu.
      Každému jičínskému obyvateli se při vyslovení tohoto jména okamžitě vybaví nový zámek, kostel a náměstí v Jičíně. Dále potom budova jezuitské koleje, klášter Kartuziánů a Valdštejnská lodžie, kterou dal postavit dle plánů architektů Spezzy a Pieroniho. Byl to rovněž velký vojevůdce 30ti leté války. Roku 1626 si v bitvě u Dessavy poradil s Dány a na oplátku mu byl císařem přiřknut titul generalisimus armády a admirál Baltu. Roku 1630 mu však byly sebrány všechny tituly a on se vrátil do Jičína. Spolu se svým židovským společníkem Jacobem de Basevi si pronajmuli ražbu mincí. Ty však byly velice nekvalitní a tak vzniklo vlastně první "novodobé tunelování" - tedy státní bankrot. Když však při švédské válečné fázi třicetileté války znovu Habsburkům "teklo do bot", vzpomněli si na Albrechta z Valdštejna, který jim "vyčistil"Čechy od Sasů. V bitvě u Lützenu r. 1632 sice výsledek se švédským králem Gustavem Adolfem skončil nerozhodně, švédský vojevůdce však na následky zranění utrpěných v bitvě zemřel a tím Valdštejn vlastně znovu zvítězil. Touha po moci jej však oslepila natolik, že začal vyjednávat s protihabsburskou koalicí. Sami Habsburkové jej proto nechali raději zavraždit v únoru 1634 v Chebu.
      I v pobělohorské době rod zastával mnoho funkcí dvorských a zemských úřadů. Linie rodu, sídlící na zámku v Duchově, vymřela r. 1901. Roku 1920 bylo duchcovské panství v rámci pozemkové reformy dědicům zkonfiskováno. V roce 1945 Valdštejni opustili své panství v Mnichově Hradišti a rod nyní žije v cizině.
      Erb tohoto šlechtického rodu užíval znamení 4 lvů. U moravských větví rodu byli všichni 4 lvi obrácení jedním směrem, ale u českých stáli lvi proti sobě do středu štítu. Později jim byly na hlavy přidány korunky. Za éry Albrechta z Valdštejna složitě poskládaný erb označoval velkou moc. Čtyři lvi byli zachováni, ale navíc byly přidávány další pole se znaky jeho panství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.